Oceňování pohledávek

Pohledávkou se rozumí právo věřitele požadovat na dlužníkovi plnění vyplývající ze závazkového vztahu. Povinnost dlužníka něco plnit se označuje jako dluh nebo závazek. Závazky (pohledávky) vznikají nejčastěji z dvoustranných či vícestranných právních úkonů – smluv. Věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvu jinému věřiteli (cese). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Cese pohledávky je nejčastějším důvodem pro její ocenění.

Nejdříve je nutné právní posouzení stavu pohledávky, jejího zajištění a důkladná analýza bonity dlužníka. V současné době se pro oceňování pohledávek používají zejména výnosové metody. Tato skupina metod vychází z využití poznatku, že hodnota cese pohledávky je určena očekávaným peněžním příjmem pro věřitele, plynoucím z držení pohledávky a času, po který bude pohledávka splácena.

Při oceňování provozně potřebných pohledávek v rámci ocenění podniku jako celku se vychází z data splatnosti jednotlivých pohledávek. Dle doby po splatnosti se pak tyto pohledávky ocení procentem z jejich jmenovité hodnoty. Další skupinu pohledávek představují provozně nepotřebné pohledávky oceňované v rámci ocenění podniku jako celku.